Nemám nic protí běhu. Sám běhávám a myslím si, že každý člověk by měl umět běhat. Doba je taková, že jsme na to u sezení na židlích, v autech a u počítačů, zapomněli. “Když se od počítače zvedne hrbatý, slabý a obézní opičák a rozběhne se, bude to běhající hrbatý, slabý a obézní opičák.” – Pavel Macek.

Do mých osmnácti let jsem výkonnostně plaval a protože jsem od dětství astmatik, věnoval jsem se spíše kratším tratím a sprintům. Jako plavci jsme spoustu času trávili přípravou na suchu – jak jinak, hodně jsme běhali. Proč? No přece abychom měli kondici. Tak nám to bylo řečeno.

Spousta z nás “šmatlala”, špatně dýchala a obecně vůbec moc běhat neuměla. Nikoho to až tak netrápilo. Fakt, že běh nemá takřka žádný přínos do plavání, se tehdy buď nevěděl, nebo jednoduše ignoroval. Hlavně, že jsme běhali. Šlo o delší běhy s velmi malou variabilitou tempa, bez přípravných drilů, často bez rozcvičky. Nikomu to nevyčítám, taková byla doba a byly to super časy. Ale když se na to podívám teď s odstupem času, udělal bych věci jinak. Můj čas, který jsem strávil běháním bych nahradil něčím, co by mi výrazně ovlivnilo techniku a nebo výkonnost právě v plavání.

To se mi jednoduše potvrdilo. Zhruba po čtyřech až pěti letech, od doby, co jsem přestal plavat, jsem se přihlásil na vysokoškolskou ligu v plavání, kde jsem na soutěžích plaval své osobáky. S velmi malou přípravou v bazéně, jedenkrát do týdne maximálně a to ne vždy. Díky komplexnímu pohybovému přístupu, kterému se věnuji, jsem dovedl podat ještě lepší výkon, jako za časů, kdy jsem se věnoval plavání naplno.

“Člověk se nedostane do kondice tím, že začne běhat. Člověk musí být v kondici, aby mohl běhat vůbec začít.” Takto provokativně hovoří známý fyzioterapeut Gray Cook o běhání. Když si to přeložíme do našeho moto jazyka – ježděním se nedostaneme do kondice. V kondici musíme být dávno předtím, abychom mohli jezdit. Vytrvalost a kondici chci vybudovat ve specifických podmínkách vzhledem ke konkrétnímu sportu. To znamená, že když závodně plavu, chci svůj dril co nejvíce přiblížit plavání. Když jezdím, chci se nejvíce přiblížit pohybům, které dělám na motorce. Pojďme si rozebrat, proč tomu tak je, a proč kardio trénink jako pohybová příprava pro jezdce je jenom ztrátou času.

5 DŮVODŮ, PROČ BĚHAT NESTAČÍ

Nepracuješ na sobě od základů

Na rozdíl od všeobecného přesvědčení je běh jedním z vrcholů pohybové pyramidy, ne její základ. Na základy se dá nahlížet dvěma způsoby a každý se na ně dívá trochu jinak. Jedna věc je rozlišovat základní pohybové vzory, které bychom jako lidé měli zvládat – umět stát, chodit, vstávat ze země, umět udělat dřep, či mrtvý tah. A věc druhá je rozeznat základy s ohledem na sport.

Takový běh si vyžaduje přípravu, ať už technickou (ne nadarmo se dělá atletická abeceda a učí se technika běhu), tak pohybovou – naučit se dýchat, mát dostatek síly, pohyblivosti v bedrech nebo stability v kotnících a v zádech). Běhání je poezie v pohybu, jen se podívejte na zpomalené záběry sprinterů. A řekněme si to upřímně. Spousta lidí běhat neumí. Když chceš využít běh jako nástroj, měl by jsi si být víc vědom toho, co jak to děláš, jinak si velmi rychle osvojíš špatné stereotypy a zaděláváš si na zranění. Na běhání nestačí jen nohy. Je potřeba i hlava.

 

Děláš nesprávné pohyby. Běh a jízda na motorce nemají nic společného

Dejme tomu, že jsme se už rozběhli a nevypadá to jako rychlostní kulhání. Podívejme se na biomechaniku běhu. Začneme od země. Práci s kotníkem umím využít při řazení a nebo přenášení váhy ve stupačkách. Abych pracoval na kolenou, musím se posunout níže do spodních pozic. V bedrech potřebuji taktéž úplně jiné úhly. Spíše ty, které mě dostávají do pozice mrtvého tahu. Záda, aby měli nějaký přínos do ježdění, potřebuje taky v jiné pozici. Lopatky, když mám správnou techniku, stabilizuji. Ruky, aby simulovali jízdu, musí tahat a nebo tlačit. Zápěstí taktéž nevyužívám a s prsty nepracuji vůbec. Takže jak moc dovedu využít pohyby při běhu při jezdění?

Chronické kardio tě udělá “skinny fat” (I přes nízkou hmotnost jsi obézní, nebo máš málo svalové hmoty)

Pokud nebereme v úvahu atlety a lidi, co je vysloveně baví se hýbat, většina lidí sportuje hlavně kvůli těmto dvoum důvodům:

  • chtějí být atraktivní pro sebe a okolí
  • chtějí zůstat zdraví a vyhýbat se nemocem

Pro ty, kteří si zvolili jako hlavní zdroj pohybu spalování kalorií při kardio tréninku, jsou výsledky častokrát krátkodobé a škody přetrvávají dlouho. Tělo si hledá homeostázi a snaží se regulovat nízký příjem energie (dieta), a nebo vysoký výdaj (cvičení) tím, že si zásobuje tuk kvůli budoucím potřebám. Tělo si signalizuje nedostatek kalorií větším hladem, snižuje se bazální metabolismus a nebo se spaluje cenná tkáň. Člověk sice zchudne na hmotnosti, ale velkou část této hmotnosti tvoří svalová hmota (někdy až okolo 40 procent).

To je způsobené zvýšenou produkcí kortizolu. Čím delší je trénink, tím vyšší je stresový hormon kortizol, tím pomaleji se odbourává a trvá delší dobu, než klesne zpět na normální hladinu. Vysoký poměr testosteronu v porovnání s kortizolem je anabolický (buduje svalstvo), zatímco nízký poměr je katabolický (ničí svalstvo a ukládá tuk). Kortizol není dobrý, nebo špatný, jen je potřeba s ním správně nakládat.

Lidé, kteří chudnou pomocí nadměrného kardia se většinou vrátí zpět do starých kolejí, protože méně svalové hmoty a snížení pokojové rychlosti metabolismu (tzn. kolik kalorií spálíte v době odpočinku) způsobí, že více kalorií se nám v klidu ukládá, než spaluje. Těm, kterým se podaří udržet nižší dosáhnutá hmotnost, zůstanou často ve slabém, neatraktivním těle – nízká váha, málo svalů a hodně tuku. Hmotnost není vše.

Inteligentnějšího jezdce z tebe neudělá

Jaké pohyby, které by z tebe udělali lepšího jezdce, při cvičení provádíš? Hraješ si hry? Zkoušíš nové věci?

Lidi si nepřestali hrát proto, že zestárli. Zestárli jsme proto, že jsme si přestali hrát. Učení se nových věcí a hraní si podporuje mozkovou aktivitu, vytváří nervové propojení a člověk je inteligentnější i mimo “cvičení”. Inteligentní jezdec je takový, jehož tělo pracuje podvědomě efektivněji, rychleji a v krizové situaci ví, jak má zareagovat. Inteligence je o tom, jak reaguješ v nové situaci na nové podněty. Ne o tom, co máš naučené.

Stane se, že neodhadneš nájezdovou rychlost do zatáčky. Hrábneš na brzdy, díváš se rovně před sebe a modlíš se, abys to ubrzdil. Jenže ty víš, že nedobrzdíš včas. Na místo toho, aby jsi brzdu v posledním momentě pustil, podíval se do zatáčky a zachránil si den, se zablokuješ a havaruješ. I toto souvisí s inteligencí jezdce.

Vytrvalost v ježdění vychází ze silové přirpavy

Vytrvalostní tréninky dávají smysl jen pro ty, kteří jej potřebují do svého pohybového odvětví. Těch je vzhledem k veřejnému mínění míň, než si myslíš. A možná to tak nevypadá, ale motosport není úplně aerobní sport. To si rozebereme později. V porovnání se sílou a svalovou hmotou je aerobní kapacita u lidí podřadnější zdravotní a výkonnostní ukazatel.

  1. Svalová hmota
  2. Síla
  3. Rychlost metabolizmu
  4. Procento tuku
  5. Aeróbní kapacita

Aerobní kapacita (VO2 max) je v ježdění důležitá, ale tvoje vytrvalost vychází předně ze silové kapacity tvého nejslabšího článku. Máš slabé ramena? Slabé zápěstí? Jak dlouho vydržíš jezdit, dokud na tebe nepadne únava od rukou? Máš slabé bedra a nohy? Jak bude tvůj posaz vypadat po nějakém čase? Silová příprava by měla předcházet vytrvalostní, protože právě z ní čerpá.

Jak už jsem v úvodu říkal, nemám nic proti běhu. Je ale potřeba si uvědomit, že velmi záleží na kontextu a běh není jen o zaběhnuté vzdálenosti nebo dobrém pocitu. I když možná někdy je…

Patrik Kubiček

O autorovi:

Jsem ten, koho vidíš více dělat, jak mluvit o tom, co dělá. Věřím v překonávání sama sebe a vlastního strachu, protože to vidím jako cestu za skutečnou svobodou. Ze všech pohybových disciplín mi nejvíce dalo plavání, kterému jsem se soutěžně věnoval 10 let. Studoval jsem na České Technické Univerzitě v Bratislavě, proto se rád dívám na pohyb z mechanického hlediska. Momentálně se zdokonaluje v různých oblastech, a přitom se snažím zachovat rovnováhu mezi všemi aspekty života. Ocelové hrazdy, gymnastické kruhy, rovnováha na rukou dole hlavou či hučící motorka pod zadkem vystihuje můj životní styl. Miluji vše, v čem vidím výzvu, protože bez rizika není zábava.

Nice to see you

We noticed you are visiting us from afar.
Maybe you are looking for our internetional website?

Enter website

Press the button to continue to the international website.

Or go to the original website.

Change language

×