Vždy si vzpomínám na svoji mámu. Kdybych dal na její opatrnost, tak jsem asi nechodil ani do tanečních. Byl jsem dítě, které mělo svoje představy, přání a sny. Bylo jedno, jak byly velké, vzdušné, prostě to byl můj svět a já ho žil. S přibývajícím věkem mé cíle byly dospělejší a měly čím dál ostřejší okraje. Říká se tomu extrém? Myslím, že ano, je to moderní a zní to drsně. Co je vlastně extrém? Je to činnost za hranou, pohyb na hraně, anebo je to počínání někoho, kdo si troufl na víc, než jiný pomýšlí? Nevím, jen je důležité nezaměňovat extrém s hazardem.
Znalost a důsledná příprava, to je to, co by mělo předcházet výkonu, na který se připravujeme. Tančil jsem maratony, které přesahovaly svojí délkou 100 hodin, jezdil závody, jejichž vzdálenost přesahovala 1000 km, usínal za chůze v zimní krajině, sjížděl téměř kolmé stěny a mohl bych pokračovat. Je to extrém? Ne, bylo to moje rozhodnutí, můj sen a cíl zároveň. Byl a je to můj život a řekněte si sami, kdo by měl žít můj život? Jen já a já si svoji cestu k cíli našel. Mnozí to nazývali extrém, já říkám život.
Věty typu: “Mysli na svoje zdraví, co když se ti něco stane, máš to zapotřebí, už nejsi nejmladší“, jsou větami, které vás mohou zastavit, nebo alespoň přibrzdit.
Jedno moje pořekadlo říká: „Poslechni intuici dřív, než tě hlava ukecá“. Zjednodušeně řečeno, pokud to tak cítíš, tak to tak udělej.
Já letos cítil, že se mám vrátit na start závodu 1000miles adventure, který startoval začátkem července. 1000 mil pohořími bývalé Československé republiky s návštěvou Polska a Německa. Myslíte, že jsem ty výše zmiňované a jim podobné věty neslyšel? Slyšel, ale nedbal. Mám cíl. Přejít tuto trať za 20 dnů. Nic jiného se nepřipouští. Žádný konec v polovině. Buď všechno, nebo nic.
Jak se připravit?
Začněte chodit co nejvíce pěšky, neplaťte si známku na MHD a netankujte do svého auta. Pokud vám připadne hloupost vyrazit hodinu před půlnocí na 20 km procházku, udělejte to. Ve chvíli, kdy jste unavení a těšíte se do postele je nejlepší čas prodloužit svůj pochod. Hlava, to je centrála, která rozhodne. Můžete mít postavu Řeckého boha a sílu parní lokomotivy, pokud hlava řekne stop, znamená to stop. Velmi cenná zkušenost, která je u mě doplněná pokorou. Bez těchto veličin by se člověk neměl vydávat za svými sny. Jedna i druhá ho totiž mohou zachránit před Ikarovým pádem.
Baví mě odpovídat lidem na cíl mé cesty. Když řeknu, že jdu z Brna do Prostějova a potkám je v Jedovnicích, nedokáží to pochopit. Stejně tak, když mi volá kamarád ve 22 hodin, dozví se, že jsem cca 25 km od jeho domu a na nabízený odvoz slyší zápornou odpověď, nechápe to. Nemohou to pochopit, protože nežijí můj život, ale ten svůj.
Tréningy, výstroj, výzbroj, výživa a plány. Nechce se vám? Tak to je ten správný čas přidat. Máte svůj cíl a musí vám být jasné, že vy jdete k cíli, ne cíl k Vám!! 20 dnů, ať se děje, co se děje. Kvalitní, lehké funkční materiály a znovu tréning hlavy i těla. Start a každodenní rutina s jediným cílem: 20 dnů přesunu. V bouřkách, mlhách, stejně jako za slunečního žáru. Promočen, hladový, s puchýři, a přesto šťastný. Proč? Protože jsem dosáhl svého cíle, který jsem si stanovil. 20 dnů a dost! Myslíte si, že Collagen u toho nebyl?
Byl a je. Je to totiž moje rozhodnutí a moje tělo, které opotřebovávám.
